Muzeum Čs. opevnění Klášter II

Opevnění Jindřichohradecká z let 1936 -1938 a příprava na jeho obranu proti nacistickému Německu

V roce 1935 začalo nacistické Německo stupňovat své agresivní plány proti sousedním státům, zejména proti Československu. Československá republika si byla nebezpečí ze strany Německa vědoma a začala posilovat obranu - modernizovala svou armádu a začala budovat pohraniční opevnění.

Jižní část dnešní České republiky tehdy stála proti neutrálnímu Rakousku a byla proto v roce 1936 opevněna jen řídkým pásem železobetonových kulometných pevnůstek, označovaných jako objekty lehkého opevnění vz. 36. Na Jindřichohradecku bylo vlete 1936 postaveno 21 takovýchto pevnůstek, které měly l až 3 střílny pro kulomety.

V následujícím roce přijala čs. armáda do výzbroje nový druh objektu, označovaný jako lehké opevnění vz. 37 (LO vz. 37). Jednalo se o železobetonové pevnůstky, mající většinou dvě střílny (výjimečně jednu střílnu) pro kulomety. Objekty LO vz. 37 byly na svou dobu velmi moderní konstrukce. Mohly být stavěny v souvislých liniích v několika řadách (sledech), ve kterých se vzájemně podporovaly systémem bočních paleb. Na Juidřichohradecku bylo v roce 1937 postaveno 26 takovýchto objektů, a to v úseku H-43 nad Starým Městem pod Landštejnem.
V roce 1938 nastal zlom v dosavadním opevňování. Dne 12. března 1938 bylo hitlerovským Německem obsazeno neutrální Rakousko, které se tak stalo novým nástupním prostorem k útoku na Československo. Proto byla v létě 1938 zahájena i v jižních Čechách rozsáhlá výstavba objektů LO vz. 37. Na Jindřichohradecká vznikly nedaleko státní hranice stavební úseky 184 (na Třeboňsku), 185 (na Novobystřicku) a 186 (v prostoru Starého Města p. L.). Ve vnitrozemí pak vznikly stavební úseky 168 (u Strmilova); 166, 166a (jižně Jindřichova Hradce); 162, 162a (u Stráže nad Nežárkou). Žádný z těchto úseků se nepodařilo zcela dokončit a ve všech se v době mobilizace čs. armády nacházelo množství zahájených, ale i stavebně nezapočatých objektů.

V září 1938 vyvrcholila krize mezi hitlerovským Německem a Československou republikou. Nacistický diktátor Adolf Hitler už přestal skrývat své agresivní plány a hodlal otevřeně zaútočit na Československo. Chtěl přitom využít početné německé menšiny žijící v Československu, o níž prohlašoval, že je od Čechů utlačována, ačkoliv měli Němci v republice stejná práva jako Češi. Československo, v té době už jediný demokratický stát ve střední Evropě, vyhlásilo mobilizaci a bylo připraveno hájit svoji svobodu a státní suverenitu. Pohraniční opevnění bylo obsazeno vojskem a jednotlivé divize čs. armády zaujaly obranné pozice. Na Juidřichohradecku obsazoval pohraniční opevnění pěší pluk 29, který byl rozložen na linii mezi Třeboní a Starým Městem p. L. Ve vnitrozemí, severozápadně od J. Hradce, se pak nacházela 4. rychlá divize, nejúdernější svazek tehdejší čs. armády.

Mobilizace byla mezi obyvatelstvem nadšeně přijata a morálka vojáků byla vysoká. Dne 30. září 1938 byla čs. armáda připravena ve svých pozicích čelit útoku nacistického Německa, ale vláda Československé republiky rozhodla jinak. Přijala tzv. Mnichovský diktát, ultimativní požadavek vypracovaný Německem, Itálií, Francií a Anglií na odstoupení těch území, kde žilo převážně obyvatelstvo německé národnosti. Vláda Československé republiky, opuštěná západními spojenci -Francií a Anglií - kterým tolik důvěřovala, podlehla nátlaku, kapitulovala, stáhla svou armádu z pohraničí a umožnila Hitlerovi, aby se bez boje zmocnil českého pohraničí. Čs. armáda, zdrcená kapitulací své vlády, byla nucena opustit své obranné pozice.

Tento akt západních velmocí a vlády Československé republiky přispěl k posílení zločinného nacistického režimu v Německu, které pak směřovalo k okupaci zbytku Čech a Moravy a k rozpoutání 2. světové války se všemi jejími důsledky.

Muzeum čs. opevnění Klášter II - Popis expozice

V roce 1992 vzniklo východně od obce Klášter II na Novobystřicku Muzeum čs. opevnění Klášter II, které si dalo za cíl seznamovat veřejnost s událostmi roku 1938, čs. opevněním a čs. armádou ze září 1938. Muzeum se tak stalo i památníkem pěšího pluku 29 „Plk. J. J. Švece", který v září 1938 v tomto regionu zaujal obranu.
Muzeum tvoří celkem 8 zajímavých objektů: č. 125,127,128,129,132,124,123 a 119.

Objekt č. 125 (typ B2-100)  /L sled/

Hlavní expozice je soustředěna do objektu č. 125, který je zrestaurován do podoby, v jaké se pevnůstky na Novobystřicku nacházely na přelomu září a října 1938. Objekt nese kamufláž, která byla skutečně používaná v lokalitě Klášter. Tvoří ji skvrny v barvě černé, tmavě zelené, červenohnědé a okrové, jež na větší vzdálenost opticky rozbíjejí objekt.

Do samotného objektu vstoupíme mřížovými vrátky, která jsou chráněna vchodovou střílnou. Pancéřovými dveřmi vejdeme do bojového prostoru objektu. Ten je rozdělen na tři části - pravou střeleckou místnost, spojovací chodbičku a levou střeleckou místnost.

V pravé střelecké místnosti spatříme čelní střílnu, ve které je uchycen kulometní závěs. V něm je upnut originální lehký kulomet vz. 26. Nad střílnou se nachází plechový lapač zplodin, do něhož se srážel dým vzniklý při střelbě, který pak odcházel výdechovým potrubím ven z objektu. Pod střílnou je upnut střelecký stolek (pult), sloužící k opoře zbraně, rukou střelce a k odkládání zásobníků. Podél střílen jsou přidělány dřevěné latě se zářezy, fungující jako zařízení pro střelbu v noci. Nad zbraní je pak zavěšen plánek palby, cílů a vzdáleností, podle kterého se mohl střelec v noci orientovat a vést palbu např. do překážek, průseků či na sousední objekty k jejich ochraně.

Vlevo od zbraně je ve stropě zabudována litinová roura, v níž je uchycen otočný zrcátkový periskop, mající odměr 360°. Periskop sloužil k pozorování bojiště a k navádění paleb.

Vlevo od čelní stříhly vstoupíme do spojovací chodbičky, v níž je na dvou ocelových konzolách uchycen ruční ventilátor. Ventilátor se roztáčel klikou již po prvních výstřelech a zajišťoval výměnu vzduchu v objektu. Díky příchodu čerstvého vzduchu vznikal v bojovém prostoru přetlak a zplodiny ze zbraní tak byly vytlačovány pomocí lapačů a výdechových potrubí mimo objekt.
Vedle ventilátoru se nachází vchodová střílna uzavíratelná příklopem, kterou obránce kontroloval prostor u vchodu a v případě potřeby zde mohl k obraně objektu použít pistoli či pušku.

Z chodbičky se dostaneme do levé střelecké místnosti, kde se nachází těžký kulomet vz. 24, uchycený na podstavci - trojnožce. Ten byl pro absenci lafet, které už do mobilizace nestačily být do objektů dodány, postaven na mohutný dřevěný stůl. Kulomet měl co nejdelší možnou dobu setrvat venku v okopu, vyhloubeném poblíž, a teprve při přímém ohrožení by se s ním obsluha uchylovala do bezpečí objektu a vedla palbu ze střílny. Vpravo od stříhly se nachází druhá periskopová roura, která je však prázdná, neboť za mobilizace se podařilo do objektů zpravidla dodat jen jeden periskop. V této místnosti je uložena i výstroj osádky a další vybavení.
V týlové stěně je zabetonován granátový skluz, který sloužil, stejně jako vchodová stříhla, k bezprostřední obraně objektu. Jestliže došlo k prolomení obranné linie a nepřítel obklíčil objekt, obránce otevřel masivní víko skluzu a vypustil jím odjištěný ruční granát, který pak dopadl za týlovou stěnu na k tomu vytvořenou kamennou plošinu, kde explodoval.

V září 1938, v době mnichovské krize, byl objekt obsazen, vyzbrojen a plně dotován municí. Měl strategický význam, neboť společně s objektem č. 124 uzavíral komunikaci Klášter - Landštejn, která byla koncem září 1938 přehrazena protitankovými a pěchotními překážkami.

Plánovaná výzbroj objektu: l těžký a l lehký kulomet. Plánovaná osádka objektu: 7 mužů (2 střelci z kulometů, 2 nabíječi, 2 pozorovatelé z periskopu a l muž obsluhující ventilátor).

Tloušťka stěn: čelní stěna bez střílny - 80 cm; čelní stěna se střílnou, boční stěna se střílnou a strop - 60 cm, pravá boční stěna a část týlové stěny 80 cm, zbytek týlové stěny - 50 cm.

Odolnost: objekt odolával zásahům od dělostřeleckých granátů do ráže 10,5 cm.

Objekt č. 127(B2-80) /2. sled/

Jedná se o druhý expoziční objekt muzea, který bývá zpřístupněn při zvláštních příležitostech. Je v takovém stavu, v jakém se objekty na jihu Čech nacházely v 50. letech, při reaktivaci opevnění. Ve střílnách jsou uchyceny kulometné lafety vz. 38 ze zbrojovky Strakonice, které tu byly v té době instalovány. Objekt už má odstraněné vnitřní bednění a stěny jsou opatřené obílenými omítkami.Objekt má sice interiér ve stavu z 50. let, ale nese kamufláž, jaká se používala koncem 30. let v hustých lesních masivech. Jedná se o černý podklad, přes který jsou červenohnědou barvou nakresleny stromy. V září 1938, v době mnichovské krize, nebyl objekt zatím obsazen a zůstal nevyzbrojen. Objekt má průměrnou pevnost betonu 384 kg/cm2

Objekt č. 128 (A-140) /2. sled/

Od pravé střílny směřuje k sousední pevnůstce č. 127 pozorovací průsek, díky kterému mohl kulometník postřelovat svému sousedu týl v případě, že byl napaden. Tento průsek zde zůstal zachován ještě ze září 1938.

Před levou boční střílnou se nachází okop pro lehký kulomet, vykopaný za zářijové mobilizace osádkou objektu, který sloužil k provádění čelní palby. S objektem je spojen mělkým spojovacím zákopem pro plížení. Tento spojovací zákop byl rekonstruován a vede po stejné trase, jako ten originální zr. 1938. Okop pro kulomet měl následující použití: Při nepřátelské dělostřelbě se osádka okopu stáhla do objektu a zde přečkala zničující dělostřeleckou palbu. Po jejím skončení se i s kulometem přesunula pomocí spojovacího zákopu zpět do okopu, kde vedla čelní palbu proti nepříteli. Osádka objektu pak vedla boční palbu proti nepříteli ze svých střílen.

Objekt nese kamufláž v barvách okrové a tmavě hnědé, jaká byla skutečně použita na začátku úseku 168 u Strmilova (každý z objektů muzea je na ukázku opatřen jiným kamuflážním schématem, všechny však byly zastoupeny na Jindřichohradecku).Plánovaná osádka objektu: 7 mužů. Plánovaná výzbroj: 2 lehké kulomety. Objekt má průměrnou pevnost betonu 558 kg/cm2

V září 1938, v době mnichovské krize, byl objekt obsazen, vyzbrojen a dotován municí.

Objekt č. 132(A-160) /2. sled/

Tento objekt je zajímavý svými střílnami, do kterých byla někdy v 60. letech vložena trhavina a odpálena. V poškozených místech si můžeme povšimnout vysoké kvality betonu z čedičového štěrku, způsobu provedení betonáže a uložení armovací oceli. Objekt má průměrnou pevnost betonu 614 kg/cm2V září 1938, v době mnichovské krize, nebyl objekt zatím obsazen a zůstal nevyzbrojen.

Zákopy z mobilizace

Asi 30 m před čelní stěnou objektu č. 132 se nachází linie polního opevnění, tvořená střeleckým zákopem, která byla vybudována za zářijové mobilizace 1938 a je dodnes velmi dobře zachována. Ze zákopu vedou přípojky ke kulometným okopům, které společně s objekty vytvářely solidní palebný celek. Všechny kulometné okopy byly obsazeny a vyzbrojeny.

Protítankový příkop

Před zákopy se nachází 1. sled lehkého opevnění, tvořený objektem č. 129 a pevnůstkou č. 130. Podél těchto objektů vede východním směrem potok, kterému byly za zářijové mobilizace okopány břehy a po napuštění vodou sloužil jako příkop proti tankům. Pěší pluk 29 se tak snažil využít všech prostředků k zastavení případného náporu tanků.

Strážní chata č.CV

Chata byla postavena v roce 1936 a sloužila k ubytování osádek objektů. Měla dřevěnou konstrukci a kapacitu 41 mužů. V současnosti můžeme spatřit už jen její zachovalé základy. V září 1938 se u této chaty nacházelo tábořiště z vojenských stanů a jednoduchých dřevěných přístřešků. Tábořiště tu vzniklo proto, že stávající chata kapacitně nepostačovala k ubytování osádek nových objektů. Toto tábořiště, v jehož blízkosti byly postaveny i latríny, se koncem září 1938 stalo zázemím pro všechny osádky objektů, které jsou dnes součástí Muzea čs. opevnění Klášter II.

Objekt č. 124(A-160) /L sled/

Bránil společně s objektem č. 125 silnici vedoucí na Landštejn. Po obou stranách střílen se nachází terénní stupeň proti tankům, vytvořený z meze, okopané do pravého úhlu. Během desetiletí se mez částečně sesula, ale i tak je protitankový stupeň stále dobře viditelný.
V září 1938, v době mnichovské krize, byl objekt obsazen, vyzbrojen a dotován municí.

Objekt č. 123 (A-160) /Z sled/

Je zajímavý svým umístěním, neboť stojí přímo na vrcholu schovaný za skálou. Skála nejenže znemožňovala nepříteli, aby rozstřílel čelní stěnu, ale maskovala i samotný objekt, který se pak jakoby stával její součástí. Stejným způsobem je chráněn i předcházející objekt č. 124.
Objekt má průměrnou pevnost betonu 439 kg/cm2

V září 1938, v době mnichovské krize, byl objekt obsazen, vyzbrojen a dotován municí.

Objekte. 119 (A-140Z)  /L sled/

Objekt byl betonován jako zesílený, tzn. že všechny stěny jsou širší o 20 až 40 cm než u výše zmiňovaných objektů. Větší tloušťka železobetonových stěn přirozeně zvyšovala odolnost objektu, který pak odolával zásahu dělostřeleckého granátu do ráže 15 cm. U objektu byla na přelomu 50. a 60. let vybudována tzv. protiatomová úprava, která měla chránit osádku před účinky tlakové vlny po výbuchu atomové bomby. Celá úprava byla součástí modernizace předválečného čs. opevnění, podniknutá za účelem přípravy na útok Západu proti socialistickému bloku.
Osádka objektu: 7 mužů. Výzbroj: 2 lehké nebo těžké kulomety. Pevnost betonu: 558 kg/cm2

Tloušťka stěn: čelní stěna - 120 cm; strop - 100 cm, stěny se střílnou - 80 cm, týlová stěna -80 cm. Odolnost: objekt odolával zásahům od dělostřeleckých granátů do ráže 15,5 cm,

V září 1938, v době mnichovské krize, byl objekt obsazen, vyzbrojen a dotován municí.