Čeho lidé nejvíce litují na smrtelné posteli

Čeho lidé nejvíce litují na smrtelné posteli? . . . paní Bonnie Ware, sestra, která léta pracovala s umírajícími, zveřejnila svůj seznam hlavních 5 lítostí, které lidé vyjadřují na smrtelné posteli

1. Kéž bych měl odvahu žít vůči sobě pravdivý život, nikoliv život, který ode mne očekávali ostatní.

To bylo nejběžnější zalitování. Když lidé zjistí, že je jejich život téměř u konce a ohlíží se zpět, je snadné vidět, kolik snů nebylo naplněno. Většina lidí si nesplnila ani polovinu snů a musela zemřít ve vědomí, že to bylo kvůli volbám, které učinili nebo neučinili. Je velmi důležité pokusit se splnit si během času aspoň nějaké sny. Ve chvíli, kdy přijdete o své zdraví, je příliš pozdě. Zdraví přináší svobodu, kterou si jen nemnozí uvědomují, dokud o ni nepřijdou.

2. Kéž bych nepracoval tak těžce.

To vycházelo z každého muže, kterého jsem ošetřovala. Prošvihli dětství svých potomků a společnost svých partnerů. I ženy toho litovaly. Ale protože většina z nich pocházela ze starší generace, nebyla většina z nich živitelkami rodin. Všichni muži, o které jsem pečovala, hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života v pracovním mlýnku. Zjednodušením svého životního stylu a vědomými volbami je možné, abyste nepotřebovali tak velký příjem, který si myslíte, že potřebujete. A vytvořením většího prostoru ve svém životě se stanete šťastnějším a otevřenějším novým příležitostem, které lépe vyhovují vašemu novému životnímu stylu.

3. Kéž bych měl odvahu vyjádřit své pocity.

Mnoho lidí potlačovalo své pocity, aby udrželi krok s ostatními. V důsledku toho měli průměrnou existenci a nikdy se nestali těmi, kterými byli opravdu schopni se stát. v důsledku toho dostali mnoho nemocí souvisejících se zahořklostí a lítostí.
Nemůžeme kontrolovat své reakce na ostatní. Nicméně ačkoliv lidé mohou zpočátku reagovat, když změníte způsob a mluvíte upřímně, nakonec to vztah přivede na zcela novou a zdravější úroveň. Buď to, nebo nezdravé vztahy vypusťte ze svého života. Získáte v každém případě.4

4. Kéž bych zůstal v kontaktu se svými přáteli.

Často skutečně nedoceňovali skutečnou prospěšnost starých přátel, až do svých posledních dnů, a nebylo vždy možné je najít- někteří byli svými životy tak pohlceni, že nechali za ty roky dobré přátelství vyhasnout. Bylo spousta lítosti ohledně toho, že přátelství nevěnovali čas a úsilí, které si zasluhovalo. Všem chybí jejich přátelé, když umírají. Je běžné, že každý s náročným životním stylem nechává přátelství uvadnout. Ale když čelíte své blížící se smrti, fyzické podrobnosti života odpadají. Lidé si chtějí dát své finanční záležitosti do pořádku, je-li to možné. Ale nejsou to peníze nebo statut, co pro ně má skutečný význam. Chtějí dát věci do pořádku ve prospěch těch, které mají rádi. Obvykle jsou však příliš nemocní a unavení, aby mohli tento úkol zvládnout. Vše se nakonec smrskává na lásku a vztahy. To je vše, co v posledních týdnech zůstane, láska a vztahy.

5. Kéž bych si dovolil být šťastnější. Toto politování je překvapivě běžné.

Mnozí lidé pochopili až na konci, že štěstí je volba. Uvízli ve starých vzorcích a zvycích. Tak zvané "pohodlí" známosti se přelilo do jejich emocí a fyzického života. Strach ze změny je nutil předstírat ostatním a sobě, že jsou v pohodě. Zatímco hluboko uvnitř toužili po dlouhém smíchu a dělání blbostí. Když jste na smrtelné posteli, to, co si o vás myslí ostatní, je daleko mimo vás. Jak skvělé je být schopen nechat to být a opět se smát, dlouho předtím, než začnete umírat.